Jak skutecznie leczyć alergię?

Lek na alergię skórną. Co powinny zawierać?

Jak leczyć alergię skórną? W zależności od danej jednostki chorobowej oraz nasilenia objawów, zaleca się eliminację lub ograniczenie ekspozycji na czynniki alergizujące, a jeśli to nie pomoże wdrożyć trzeba terapię z użyciem leków przeciwhistaminowych lub glikokortykosteroidów.

Początek treści sponsorowanej

Uciążliwe objawy alergii takie jak katar, łzawienie oczu czy wysypka towarzyszą nam przez cały rok. Dobrym sposobem na zwalczanie tych dolegliwości będzie lek w postaci tabletki z bilastyną, która działa przeciwhistaminowo, hamuje powstawanie bąbli oraz zmniejsza zaczerwienienia skóry. Lek przeznaczony jest dla dorosłych oraz młodzieży od 12. roku życia. KLIKNIJ TUTAJ i sprawdź jak zmniejszyć objawy alergii.

Koniec treści sponsorowanej

Niezwykle ważną rolę w mechanizmie reakcji alergicznych odgrywa histamina. Jest to amina będąca mediatorem stanów zapalnych.

Działa ona poprzez pobudzenie tzw. receptorów H, efektem czego są skurcze mięśni gładkich, zwiększenie przepuszczalności naczyń, obrzęki, zaczerwienienia, bąble i inne zmiany skórne wraz z towarzyszącym im bólem i świądem.

Leki przeciwhistaminowe blokują receptory H1, a tym samym hamują działanie histaminy. Są one dostępne między innymi w tabletkach, kroplach doustnych, syropach, roztworach do picia, kapsułkach. Na alergie skórne zaleca się stosować leki II generacji, takie jak cetyryzyna i kilka innych podobnych.

Drugą grupę leków stanowią glikokortykosteroidy, potocznie nazywane sterydami. Są to środki hormonalne wykazujące silne działanie przeciwzapalne, a dzięki temu skutecznie łagodzące objawy między innymi alergii.

Wielu pacjentów pyta o antybiotyki na alergię skórną. Należy wyjaśnić, że substancje antybiotyczne mają działanie przeciwbakteryjne i niekiedy przeciwgrzybicze. Stosowanie ich na alergię jest zatem całkowicie bezcelowe, co więcej, może być szkodliwe. Nadużywanie tego typu leków często prowadzi do zmniejszenia ich skuteczności przy różnych infekcjach.

Prevence vzniku alergie

Jelikož je alergie podmíněna zejména genetickým faktorem vzniku, prevence jako taková neexistuje. Vhodnou životosprávou, eliminací alergenních podnětů a dodržováním pravidelnosti stanovené léčby ovšem lze příznaky alergie výrazně eliminovat.

V rámci primární prevence vzniku alergie během těhotenství je dodnes stále zkoumán vliv životosprávy a okolí matky.

Eliminační dieta ve smyslu vyloučení možných alergizujících potravin ze stravy matky neprokázala přímý důkaz o pozitivním účinku na novorozence. Avšak je třeba, aby matka respektovala a pod dohledem lékaře vlastní alergie během průběhu těhotenství i kojení.

Kojení má příznivý vliv na snížení výskytu alergie u dětí plně kojených do 4.–6. měsíce.

Naopak kouření u matek během těhotenství zvyšuje riziko vzniku alergií a astmatu u dítěte.

Sekundární prevence při diagnostikování alergií spočívá v maximální eliminaci alergenů podnětů a úpravě životosprávy.

V rámci potravinových alergií je prevence jednoznačná, a to vyvarování se konzumaci alergenů a edukace o složení jídel a potravin.

Alergikům na zvířecí alergeny je výrazně nedoporučeno pohybovat se v blízkosti daného zvířete v domácnosti.

Alergikům na prach, roztoče, plísně a jiné podobné alergeny je doporučená úprava domácího i pracovního prostředí.

Rady a tipy v prevenci proti alergii:

• Praní a výměna povlečení alespoň 1x za 2 týdny
• Praní lůžkovin na 60 stupňů
• Využívání nedráždivých hypoalergenních pracích prostředků
• Eliminace koberců, závěsů a podobných textilií
• Vysávání a otírání prachu minimálně 1x týdně
• Čištění a utírání prachu na vlhko
• Využívání čističky vzduchu v domácnosti
• Aplikace ochranné oknové síťky proti hmyzu a pylu
• Eliminace pokojových dráždivých květin
• Využívání hypoalergenních kosmetických přípravků

Užitečné informace o alergii naleznete také v článku anafylaktický šok. Najdete tam také informace o tom, jaká je první pomoc při těžké alergické reakci.

Příznaky

Primárním bodem pro diagnostiku a příznaky alergie je příčinná souvislosti mezi "škodlivým" podnětem a projevy alergika. Příznaky alergie spouští právě kontakt s daným alergenem, ale při vyloučení kontaktu nežádoucí příznaky alergie ustupují.

Přesné příznaky a projevy alergie závisí na zdravotním stavu, způsobu průniku a množství alergenu v organismu alergika.

Častokrát se jedná o běžné vdechnutí inhalačního alergenu, které se může projevit pocitem plného nosu, smrkáním či kýcháním. Alergie respiračního systému se mohou projevit kašlem, tlakem na hrudi či pískáním při dýchání.

Inhalační alergen může dráždit oči svěděním, zarudnutím či lokálním otokem víčka.

Při podráždění kůže je zase časté zarudnutí, vznik ekzému, otoku, specifické vyrážky či jiného nežádoucího kožního projevu.

Potravinové alergeny mohou způsobovat lokální otok ústní dutiny, nevolnost, zvracení, vodnatou stolici a jiné zažívací potíže.

Pokud se dostane alergen do krevního oběhu jedince, například při bodnutí či kousnutí hmyzem, mohou být následné příznaky nebezpečné. Může být přítomna zvýšená dušnost, těžké dýchání či pokles krevního tlaku.

Snížený krevní tlak, zblednutí a přítomnost studeného potu je nazýván také jako anafylaktický šok.

Klinický obraz anafylaktické alergické reakce závisí na množství vniklé látky a uvolnění histaminu od místa postižení.

Dochází v průběhu krátké chvíle k vazodilataci cév, k hemokoncentraci, k hypovolémii, k tachykardii (zvýšení srdečního tepu), k bronchokonstrikci (zúžení průdušek) a následně ke zvýšení respirace a plic.

Druhy alergií podle projevu:

• Alergie dýchacích cest (smrkání, plný nos. )
• Oční alergické projevy (zarudnutí, svědění. )
• Kožní alergie (vyrážka, otok, svědění. )
• Alergie gastrointestinálního traktu (nevolnost, bolest břicha. )
• Celkové alergie (slabost, únava, závrať. )
• Anafylaxe a anafylaktický šok

Alergia skórna - przyczyny

Istnieje wiele potencjalnych przyczyn alergii, z których część została wcześniej omówiona w tekście artykułu. Podsumowując - do przyczyn alergii kontaktowej zalicza się między innymi:

• wiele różnych leków, takich jak na przykład penicylina
• alergeny pokarmowe - mleko, jaja, gluten, owoce morza, orzechy
• detergenty - na przykład popularne w mydłach i szamponach SLS i SLES
• dodatki do żywności - barwniki i sztuczne konserwanty
• żywice, kleje i gumy epoksydowe
• jad owadów
• alergeny wziewne - sierść, kurz, pyłki
• niektóre metale, jak na przykład kobalt czy chrom

W oparciu o objawy i przypuszczalne przyczyny alergii można rozpocząć diagnostykę problemu.

Diagnozowanie alergii skórnej

Podstawą diagnozowania alergii skórnej jest oczywiście wywiad z internistą, który najczęściej w wyniku procesu diagnostycznego kieruje pacjenta na dalsze badania.

Alergię pomagają rozpoznać różnorodne testy, takie jak na przykład popularne testy płatkowe naskórne, oznaczanie przeciwciał IgE i próby prowokacyjne.

Testy skórne to najprostsza metoda wykrywająca przyczyny alergii, która doskonale radzi sobie z oceną reakcji organizmu pacjenta na alergeny wziewne, kontaktowe i pokarmowe. Testy odbywają się poprzez naniesienie na przedramię niewielkich kropelek substancji zawierającej alergeny, przez kroplę płynu delikatnie nakłuwa się skórę, co umożliwia dotarcie alergenu do organizmu. W przypadku uczulenia, po kilkunastu minutach można zaobserwować reakcję skórną w miejscu nakłucia. Na podstawie wielkości bąbla powstałego w wyniku badania alergolog ocenia stopień uczulenia.

Innym rodzajem testu skórnego są testy płatkowe. Działają w podobny sposób co próby prowokacyjne - zamiast nakłuć stosuje się jednak specjalne plastry z alergenem, które nakleja się na skórę pacjenta i pozostawia na miejscu przez około 48 godzin. Po tym czasie sprawdzana jest reakcja na czynniki uczuleniowe.

Diagnostika

Alergii a konkrétní alergeny musí diagnostikovat odborný lékař specialista – alergolog (imunolog).

Prvním krokem je základní vyšetření pohledem, pohmatem, poslechem a palpací. Součástí je odebrání kompletní zdravotní anamnézy s důrazem na rodinnou anamnézu a také rozhovor s pacientem o jeho klinických příznacích.

Lékař zjišťuje příčinu zhoršování udávaných symptomů.

Základem diagnostického postupu je alergenový kožní test. Provádí se na předloktí pacienta s podezřením na určitou formu alergie. Na kůži jsou aplikovány zředěné různé alergeny ve formě kapek.

Pokožka se v oblasti alergenové kapky mírně podráždí. Následně je vyhodnocena individuální kožní reakce pro každý jeden alergen zvlášť.

V rámci diagnostiky může být odebrán krevní vzorek pacienta pro stanovení hladiny specifických alergenových protilátek IgE. Mohou být vyšetřovány jednotlivé alergeny nebo skupina určitých alergenů.

Při podezření na jinou poruchu imunitního systému, než je alergie, jsou prováděny laboratorní testy na imunodeficitu (obranné protilátky/buněčná imunita), autoimunitu (autoprotilátky), zánětlivé parametry v krvi a protilátky v rámci prodělání nebo trvání infekce v organismu.

Součástí alergologického vyšetření bývají funkční testy (spirometrie, vyšetření plic) či mikrobiologická vyšetření (kultivace hlenu z horních cest dýchacích, vyšetření vzorku moči) a v některých případech i doporučení na zobrazovací přístrojové vyšetření (CT, rentgen, MRI).

Spirometrie je nenáročné vyšetření s cílem zjištění stavu, kapacity a výkonu plic pacienta. Jedná se o funkční vyšetření zejména u alergiků na inhalační alergeny.

Výsledkem spirometrie je graf ukazující objem vdechnutého a vydechnutého vzduchu v čase.

---

leczyć