U nas zapłacisz kartą
Pryszcz u psa na grzbiecie - przyczyny, leczenie i sposoby zapobiegania
Dezinfikujte potřeby pro psa
Kromě léčby psa a ošetření ostatních domácích mazlíčků je vhodná i dezinfekce prostředí, ve kterém se pes infikovaný svrabem pohybuje. Dezinfekce pelíšku, hraček, misek s jídlem či míst, kde pejsek pobývá, leží, sedí a pod. Nejlepší je použít speciální dezinfekční spreje proti parazitům a roztočům. Ideálně, pokud jde o přípravek určený na povrchy (bez obsahu chlóru), ale vhodné je použít antiparazitní spreje pro psy, např. Menforsan (na přírodní bázi). Ty zaručeně nebudou pejska dráždit.
Svrab se přenáší fyzickým kontaktem s nakaženým jedincem. Zabránit prevenčně takové nákaze je proto velmi náročné, protože pokud se váš pes rád socializuje s jinými pejsky, jen stěží dokážete předpokládat, kde se riziko nákazy ukrývá. Na místech, kde se shromažďuje množství psů, je riziko nákazy tímto roztočem největší. To se týká i přenosu jiných parazitů.
Pravděpodobnost, že se vaše zvíře setká s divokou zvěří je možná ve většině případů nízká, ale u loveckých psů to vyloučit nelze. Právě lišky, divočáci nebo různá lesní zvířata žijící v norách jsou typickými přenašeči.
Nejlepší prevenci představují antiparazitika či odčervení psa proti vnějším i vnitřním parazitům. Vhodné jsou spot-on přípravky nebo pilulky na odčervení. Důležitá je hygiena, a tedy koupání psa, čištění uší nebo čištění pelíšku, hraček či misek s jídlem a vodou.
Grzybica u psa
Grzybica jest niezwykle zaraźliwą chorobą skóry, która przenosi się między różnymi gatunkami. Oznacza to, że zarówno my możemy zarazić się od psa, jak i on od nas. Grzybice można podzielić na:
- grzybice powierzchowne (skórne, inaczej dermatofitozy, dotyczące skóry i jej wytworów – włosów, pazurów)
- i głębokie, czyli takie, które dotykają narządów wewnętrznych.
Dermatofitozy występują znacznie częściej, natomiast ich zdiagnozowanie może sprawiać trudność, podobnie jak samo leczenie, kiedy choroba została już rozpoznana. W większości przypadków powodowana jest przez grzyby takie jak:
- Microsporum canis,
- Microsporum gypseum,
- Microsporum persicolor,
- Trichophyton mentagrophytes,
- Trichophyton verrucosum.
Większość zakażeń powoduje pierwszy z wymienionych – Microsporum canis.
Najbardziej narażone na rozwinięcie się zakażeń grzybiczych są zwierzęta młode, z obniżoną odpornością, poddane stresowi, a także żyjące w dużych skupiskach – na przykład w schroniskach.
W niektórych przypadkach zwierzęta stają się bezobjawowym nosicielem (szczególnie długowłose koty), od których nasz pies może się zarazić poprzez bezpośredni kontakt. Patogeny są bardzo oporne na warunki środowiska, przez co wiele zwierząt może stać się ich nosicielami i zarażać kolejne. Zarażać mogą też pasożyty, takie jak pchły, wszy, wszoły czy muchy.
„Nośnikami” mogą stać się ponadto legowiska, pluszowe zabawki i ogólnie całe mieszkanie, w którym przebywa chore zwierzę i znajduje się w nim jego sierść, na której grzyby bytują. Zarażenie najczęściej dochodzi także przez przedmioty służące pielęgnacji sierści (szczotki, nożyczki, grzebienie).
Niestety zarodniki grzybów spotyka się nawet w miejscach, w których nigdy nie było żadnego nosiciela – zarodnikom wystarczy bowiem… kurz! To oznacza, że zarodniki można natknąć się na nie dosłownie wszędzie. To wyjaśnia, dlaczego choroba jest tak często spotykana.
Příznaky – jak zjistit, že má pes svrab
Symptomy, které vám umožňují toto infekční onemocnění určit svépomocí bez pomoci veterináře jsou různé, avšak ne stoprocentní. Tím nejčastějším příznakem svrabu u psa je velmi dráždivé svědění pokožky. U psa se od pohledu nemusí okamžitě vyskytovat jiné příznaky, ale časem přibývají a jsou jasným signálem, že svrab je u psa přítomen. Samotného parazita si pouhým okem nikdy nevšimnete. Náročné je to i pod mikroskopem.
Intenzivní svědění je u psa přítomno na místech, kde se parazité vyskytují. Nejčastěji jsou to uši, kolena, kotníkové klouby, břicho nebo hruď. Možná překvapí, že svrab se častěji objevuje na místech, kde má zvíře méně srsti. Proto právě svědění uší u psa a následné škrábání může být často směrodatným signálem. Svrab se postupně šíří a infekce postupuje celým tělem. Můžete pozorovat nejen škrábání psa, ale také to, že pes si kouše srst na místech, kde ho parazit dráždí.
S velkou pravděpodobností se tedy objeví příznaky svrabu, jako:
Pokud samotné klinické příznaky přetrvávají, navštivte veterináře. Realizovat lze kožní seškrab. Protože se parazit nachází pod kůží, je důležité to provést důkladně, aby vzorek zachytil parazita, vajíčka nebo larvy. Většinou jeden seškrab nestačí k tomu, aby se podařilo parazita pod mikroskopem najít. Seškrab kůže pejska nebolí, ale je pejskovi mírně nepříjemný. Pokud se rozborem podezření nepotvrdí, je možné psovi odebrat krev a zaslat ji na sérologický test protilátek. Důležité je, aby veterinář zároveň vyloučil, že se nejedná o jiné kožní onemocnění, alergii, dermatitidu či jiné.